Věděla jsem, že nám nedovolí na léta se rozloučit ruky tiskem, obejmutím, ani náhodou.
„Věděla jsem, že nám nedovolí na léta se rozloučit ruky tiskem, obejmutím, ani náhodou,“ vzpomíná na moment, kdy viděla svého otce a snoubence Otakara u soudu na dlouhých devět let naposledy.
Hana Truncová strávila padesátá léta v komunistickém vězení, které ji nezlomilo i díky vzpomínkám na krásné dětství v Teplicích. Její rodina zde udržovala přátelské i obchodní kontakty s místními Čechy, Němci i Židy. Po válce zvažovala emigraci, protože nesdílela náklonnost ke KSČ, která v té době v kraji dominovala. Po únoru 1948 spolupracovala s převaděčem a pomohla několika lidem přes hranice. Seznámila se s Otakarem Čeňkem Truncem, studentem čerstvě vyhozeným z Vysoké školy politické a sociální, který se přátelil s doktorkou Miladou Horákovou. Společně vyráběli a roznášeli letáky vyzývající k občanské odvaze. Krátce před svatbou je kdosi udal. Otakara, Hanu a jejího otce zatkli roku 1951. Pro Hanu si estébáci přišli do kanceláře v Císařských lázních v Teplicích, kde pracovala jako sekretářka. Odvlekli ji do katakomb v Ústí nad Labem, kde strávila několik měsíců. Zčásti za trest v temnici: „Nebyl tam záchod, takže člověk nevěděl, do čeho šlape. Neustále tam byl slyšet hluk nějakých motorů v podzemí. Ta tma, mokro a neviditelní pavouci všude…“ Zážitek byl pro mladou ženu tak traumatizující, že o něm léta nemluvila ani s jinými vězni, ani se svým milým.
Všichni tři byli odsouzeni za velezradu a špionáž. Hana si svůj třináctiletý trest odpykávala v pracovních táborech v Kladně, Jilemnici a Varnsdorfu a ve věznici v Pardubicích. Propuštěna byla začátkem roku 1960 na podmínku ještě před amnestií v květnu 1960. Provdala se za Otakara Čeňka Trunce a společně žili v Bohosudově. Pracovala jako pomocná síla v jeslích, po roce 1968 pak jako referentka teplické pobočky Čedoku, kde opět pomáhala lidem dostat se do zahraničí. Je členkou Konfederace politických vězňů ČR. Své osobní zkušenosti s totalitou předává na besedách, vystupovala také na festivalu Mene Tekel.