Druhou světovou válku prožila Vlasta Černá jako dítě, které na vlastní oči vidělo působení partyzánů, ústup nacistů i příchod Rudé armády. Po únoru 1948 se její život zásadně proměnil díky mladému knězi Felixi Marii Davídkovi, jenž v ní rozpoznal studijní nadání a připravoval ji na gymnázium.
Když se kněz dostal do hledáčku státních aparátů, pomáhala mu sedmnáctiletá Vlasta zajišťovat úkryt a pravidelně je měnit, aby nepadl do rukou StB. Když hrozilo odhalení, rozhodla se spolu s nám uprchnout za hranice do Rakouska.
Pokus o útěk však skončil v pasti připravené Státní bezpečností. Převaděč byl tajným agentem. Tehdy byla mladá Vlasta zatčena a prošla krutými podmínkami komunistických věznic. Tři měsíce strávila v naprosté izolaci ve sklepní cele bez možnosti hygieny a kontaktu s okolím. Později byla převezena do věznice v Uherském Hradišti, kde se stala svědkyní brutálního násilí při výsleších politických vězňů. Rodina přitom vůbec netušila, kde Vlasta je.